Bezpečný obývací pokoj

Spousta lidí se domnívá, že nejvíce nebezpečí číhá na děti při jejich venkovních aktivitách. Opak je pravdou a specifické nástrahy číhají na děti také v obývacím pokoji.

Obývací pokoj bez nástrah pro děti

Prostor v obývacím pokoji by měl být viditelný z kuchyně, aby měli rodiče dohled nad pohybem dítěte a zároveň aby dítě bylo mimo prostor kuchyně. Chráníme ho tak před nejčastějšími kuchyňskými úrazy.

Z obývacího pokoje odstraníme předměty, které může dítě na sebe lehce převrátit – sošky, vázy, lehké poličky s knihami, CD stojany… Zabránit přístupu k nebezpečným, tedy ostrým a rozbitným věcem lze také zavěšením skříněk na zeď do výšky, do níž dítě nedosáhne. Pod skříňkami tak navíc vznikne prostor pro hraní či hračky. Televizor umístíme v horní části nábytku a zabudujeme jej do hlubší police. Ze všech místností také odstraníme veškeré skleněné desky ze stolů a pokud máme prosklené knihovny, zvážíme také odstranění skla ze skříněk, pokud by na ně dítě dosáhlo.

V případě, že má nábytek v obývacím pokoji ostré rohy, doporučujeme použít plastové chrániče rohů nábytku. Na zásuvky použijeme dětské pojistky.

Ve dvířkách nábytku nenecháváme malé klíčky, pro jistotu všechna dvířka zamkneme. Vyhneme se tak průzkumným akcím dítěte a případným zraněním, když najde nějaký skleněný či ostrý předmět.

Pozornost věnujeme i květinám, neboť mnohé z nich jsou jedovaté a představují tak potenciální riziko otravy. Děti se navíc mohou pořezat o ostré hrany listů.

Pokud máme v obývacím pokoji skleněné balkónové dveře, doporučujeme potáhnout je ochrannou fólií proti rozbití a zajistit bezpečnostní pojistkou proti otevření.

V případě, že se v obývacím pokoji nachází krb, opatříme jej ochrannou mříží, která dítěti zamezí v přístupu k ohni nebo dokonce v manipulaci s krbem.

Pár slov závěrem

V našem seriálu jsme si postupně prošli zásady bezpečné kuchyně, koupelny, dětského pokoje a obývacího pokoje. Uvedená doporučení pomáhají pouze snížit rizika vyplývající z dětských činností a aktivit. Bohužel při obrovské nápaditosti dětí a variabilitě vybavení domácností se asi nikdy nedokážeme vyvarovat byť nepravděpodobných, ale přece jen existujících rizik.

Ačkoliv se také některé z uvedených zásad mohou zdát až pedantské či takřka absurdní či úsměvné, lékařská praxe a zkušenosti výrobců nábytku, domácích spotřebičů i samotných spoluobčanů hovoří jasně. Žádná péče není dostatečně přehnaná a žádná opatření nejsou natolik dostatečná, aby k úrazu nebo neštěstí nemohlo dojít. Pokud se tak stane, můžeme si také celý život vyčítat, že jsme mohli události zabránit. A přitom mnohdy stačí znát základní postupy a bezpečnostní opatření. Rizika snížit určitě lze, dokladem toho je skutečnost, že v České republice máme významně vyšší procento úrazů dětí než v jiných vyspělých evropských zemích. Máme tedy co zlepšovat.